Co kraj, vesnice nebo i samotný řezník, to jiné recepty na zabijačkové speciality. Největší alchymie a současně vlastní know-how spočívá v koření.

Sama o sobě je však zabijačka zejména společenskou událostí, protože je nejen náročná na kuchyňské vybavení a prostory k práci, rychlé zpracování celého pašíka vyžaduje i větší počet lidí. I hodně šikovný řezník se bez pomocníků neobejde. A o zábavu při zabijačce je vždy postaráno!

Při výrobě jitrnic, jelítek, tlačenky a zabijačkové polévky se maso, ovar a další komponenty z prasete nejdříve ovaří a následně zpracovávají. Tmavé polévce s říká prdelačka, světlé ovarová, jelita obsahují i krev a kroupy, do jitrnic patří světlý jitrnicový prejt, tlačenkou jsou nasekané kousky masa v rosolu připraveném z rozvařených pojivových tkání.

Společnou nevýhodou všech masových zabijačkových specialit je jejich krátká trvanlivost, protože jsou určena k rychlé spotřebě. Ovšem už naši předci si uměli poradit. Náplně do jitrnic nebo jelit nedávali jen do střívek či obalů, ale plnili i do sklenic. Všechno se „dalo pod víčko“, neboli do zavařovacích sklenic. Také si můžete do sklenic WECK nachystat zabijačkové speciality k celoroční spotřebě. Na stůl pak stačí dát dobré kysané zelí a vařený brambor. A skvělý oběd je hotový.